V Broumovských stěnách se odpradávna ukrývali loupežníci. Za sedmileté války tu přebýval se svou družinou Kristian Goldštejn, bývalý voják zběhnuvší ze služeb generála Laudona.Obyvatelstvo bylo tak i po skončení sedmileté války sužováno i nadále, tentokráte loupežníky. Řemesla a obchody začínaly v tomto kraji váznout. Stížnost za stížností byla na vrchnost odesílána, ale nic to neprospělo.

Jeden z lupičů byl vyučený, zručný kovář, který si zřídil ve veliké jeskyni tajnou kovárnu. Dnes se po něm jmenuje celá rokle - "Kovářova rokle." Tam zhotovoval zbraně pro své druhy a ti se s ním zase dělili o kořist z loupeží. To mu však nestačilo a tak kradl v okolních statcích hospodářské nástroje. Ty potom překovával, aby vypadaly jako nové, a zpět je pak sedlákům prodával. Tak si nahromadil veliké jmění, které ukryl někde ve dně některé své sloje. Ať byly konány hlídky v celém okolí, zloděje nikdo nechytil, ani sebemenší stopa nebyla nalezena.

         Na konci vesničky Hlavňov při cestě, kterou se chodilo přes Stěny do Broumova, stála krčma. Bývala navštěvována lidmi všeho druhu. Od vojáků přes obchodníky až po potulné šumaře. Jednoho podzimního večera tam konali osadníci poradu, co podniknou proti loupežníkům. A bylo ujednáno, že ve stanovený den se sejde ozbrojený lid z celého okolí a prohlédne celou oblast Stěn. Co se takto radili, vstoupil do místnosti cizinec, poručil si sklenku vína a ptal se, zda by mu někdo neukázal cestu přes Stěny, že dobře zaplatí. To uslyšela krčmářova děvečka Anka, ženská jako hora, velká a silná, která se nebála ani čerta. Prohlásila přede všemi hosty, že s cizincem půjde a přes Stěny jej převede.

Anka šla vpředu se světlem a cizinec za ní. Cesta k vrcholu Stěn, ke kapličce, je dosti špatná, ale od vrcholu spadá tak příkře mezi balvany, že neznalý člověk by lehce z cesty sešel. Anka celou cestu rozprávěla o všem možném i nemožném, a tak jim cesta pěkně ubíhala. Než se nadáli, byli dole, na rovině pod horami.Děvečka dostala od cizince slíbený stříbrňák a šla nazpět. Brzy se opět dostala ke kapličce, ale tady ji svíčka již dohořela a ocitla se sama ve tmě v lese. Dole v údolí ležel Hlavňov a několik světélek probleskovalo nocí až k ní. Anka se pustila na další cestu.

         V místech, kde se setkávají potůčky Stěnavka a druhý od Pánovy cesty, stávala tehdy malá kamenná kaplička - Boží muka. Když k ní přišla na několik kroků, zpozorovala u ní něco temného. Připlížila se blíže a schovala se za silný strom. Po chvíli rozeznala, že tam stojí přivázaný malý koník s nějakým nákladem.Najednou zaslechla nějaký hovor. Došlo jí, že to jsou určitě ti loupežníci, lupiči a vrahové, kteří vědomi si své bezpečnosti mluvili dosti nahlas. Anku napadl odvážný plán. Opatrně ale rychle přistoupila ke křížku, odvázala koníka a táhla jej po pěšině ven z lesa, přes lučinu na polní cestu, tam na něj nasedla a co nejrychleji koníka poháněla ke krčmě. Loupežníci zaslechli dusot koníka a tak několik výstřelů za Ankou padlo - ale žádný ji nezasáhl.

To bylo překvapení pro krčmáře i ostatní hosty, když viděli co obsahuje náklad na vozíku - samé šperky a peníze, asi někde uloupené. Potom bez dechu poslouchali Ančino vyprávění co prožila, jaké to bylo dobrodružství! Celý ten poklad krčmář uschoval a zavázal se, že vše ohlásí v Polici vrchnosti. Pak se hosté rozešli. Uplynul celý týden. Byla neděle, všichni byli v kostele, jen Anka v hospodě poklízela.V tom vešel do šenkovny nějaký cizí host a divně si Anku prohlížel. Děvečka hned vytušila, že je to jeden z loupežníků a přišel se pomstít. Anka vzala nenápadně džbánek a řekla cizici, že jde do sklepa pro víno. Jen došla za dveře sklepa, tak se tam nad schody ve tmě schovala. Za chvíli uslyšela kroky a cizinec potichu začal sestupovat ze schodů dolů. Když byl na čtvrtém schodu tak do něj Anka prudce strčila,až se skutálel po hlavě do sklepení, vyběhla ven, zamkla sklep a běžela naproti krčmáři. Jen mu to řekla, tak krčmář pospíchal s několika sousedy ke sklepu.

         Dodali si navzájem kuráže a sešli po schodech opatrně dolů. Tam uviděli krvácejícího muže ležet na zemi. Byl v bezvědomí a měl prudkým pádem zlomeny obě nohy. Jak jej přivedli k vědomí a on uslyšel, jak těžce je zraněn, že do večera nevydrží na živu, sdělil všem, že patří mezi loupežníky a vyzradil jejich sídlo ve Stěnách. Nachází se hned za Hlavňovem v hluboké a nepřístupné rokli. A spolu s kovářem jich tam je deset. Když to vypověděl, záhy zemřel. Druhého dne časně zrána se sešlo pod vedením rychtáře několik set vesničanů, ozbrojených k boji. Opatrně vnikli do hluboké rokle a pak začala honba. Dalo to mnoho námahy, neboť lupiči znali všelijaké tajné cestičky, pěšinky a východy z rokle. Ale vesničanů bylo moc a podařilo se jim pět lupičů spolu s kovářem pochytat. Ostatním čtyřem se podařilo uprchnout. Jeskyně, kde přebývali, byla zasypána a chodba vedoucí k ní sesuta.

Právo útrpné mělo město Police již dávno a proto všech pět loupežníků bylo přivedeno před kata, aby právem útrpným přiznání na nich vymohl. Měli toho všichni na svědomí moc. Jen kovář neúčastnil se žádných krvavých loupeží, přiznal se toliko ke krádežím železných nástrojů sedlákům.         Byli však k smrti odsouzeni všichni bez rozdílu. Kovář to nečekal a prosil pány soudce o milost. Sliboval, darují-li mu život, že postaví svým nákladem novou silnici z Police do Broumova a po ní že vysází dukát vedle dukátu po celé délce cesty. Jeho nabídka byla pro vrchnost velmi lákavá a bylo o ní dlouho pečlivě uvažováno, až jeden z konšelů navrhl, aby kovář, když má tolik peněz, vysázel po silnici dukát vedle dukátu, ale nastojato!

         Návrh byl s nadšením přijat, ale kovář jen smutně svěsil hlavu - tolik peněz přeci jenom neměl. Zatvrzelí konšelé nepolevili, kovář jim tajemství svého pokladu ani po dalším mučení neprozradil, a tak se poklad do dnešní doby nenašel. I když, vždy na květnou neděli, hoří nad kovářovým pokladem modravé plamínky a bylo by jej tedy možno objevit. Vždyť mezi tím bohatstvím i dvě zlaté podkovy prý jsou.

         Anka byla bohatě odměněna, šťastně se provdala a od těch dob kdo zajde na Hvězdu, nikdy neopomene navštívit rokli, na věčné časy nazvanou "Kovářovou."

(upraveno podle stránek Libora Rouska)